Jak jsme se měli na dovolené v Medvídku
Za sebe můžu říct, že letošní dovolená předčila má očekávání. A co jsem slyšel od ostatních, také se jim moc líbila.
Hmotným základem bylo pěkné ubytování v Jizerských horách s původním žulovým balvaništěm hned nad domem, s houpačkami, lanovkou, skluzavkou, bazénem a trampolínou před domem a skvělým vybavením včetně medvědária přímo v domě.
Dny jsme trávili výletoprocházkami na Špičku či na Špičák, po černostudničním hřebenu a podél Černé Desné (kde jsme pozorovali sivena amerického), navštívili jsme bohoslužbu v Tesařovské kapli, prozkoumali pohraniční řopíky, rejžovali barevná sklíčka v Kamenici a kamarádili s ovcemi v Příchovicích, anebo jsme prostě jen odpočívali doma na houpačkách či v bazénu.
Večer jsme mluvili o odpuštění, o vztazích v rodině, o Boží bázni a proměně mysli; pozdnější hodiny patřily povětšinou stolním hrám (například Krycím jménům, Duně či Na křídlech, ale i jiným).
Rozhodně musím zmínit také výsadky a vyjádřit dík jak organizátorkám za vynalézavost a nezanedbatelnou přípravu, tak účastníkům za odhodlání a vytrvalost. A v neposlední řadě patří dík také všem účastníkům expedice na vyproštění uvízlého auta…
Děti (pokud se zrovna nehádaly nebo neležely s horečkou v posteli) navíc lovili Velkého Kešua, barvili sádrové odlitky a stavěly (nebo spíše bořily) hrady na pískovišti.
Skvělé však bylo, že se na této dovolené nesešly jen rodiny s malými dětmi, ale že mezi námi byli lidé od prenatálního období přes pubertu až po věk, kdy už má člověk děti odrostlé.
Máme být za co vděční (a jsme).
